ODKAZ• ODKAZ • ODKAZ • ODKAZ •

ODKAZ • ODKAZ • ODKAZ • ODKAZ • ODKAZ • ODKAZ • ODKAZ • ODKAZ • ODKAZ • ODKAZ •

Jak to všechno začalo

3. prosince 2009 v 11:53 | Lavril |  Ůvod
Když sem se narodila myslela jsem si asi jako každé malé dítě že mám nejlepší rodiče..........nejlepší všechno..........ale já rostla ........a rostla.........a jak ten čas šel dál tak sem si začala uvědomovat co všechno mi chybí ......................prvních deset let života sem bydlela v Novým Městě na Moravě .............................................tam se rodiče chovali ještě normálně ale s naším bytem nebylo něco v pořádku:pořád sem slyšela jak v noci někdo chodí po našem bytě nebo jak někdo otvírá naši lednici (ten skřípavý zvuk se nedal splést) , vždycky když sem to někomu řekla tak mi řekli že se mi to jen zdálo .......jenže čas šel dál a začali se dít další a mnohem děsivější věci...........když sem šla na snídani tak sem na stěně naproti našemu velkému obýváku viděla stín ale ne že by se tam jen něco mihlo ten stít tam pořád stál a najednou se pohnul sice jen nepattrně ale pohnul se....to se ve mě už ztratili všechny naděje že jde jen třeba o nějakou vázu která ze mnou stojí.............sebrala jsem všechnu odvahu a otočila se ale za mnou nikdo nestál ale ten stín tam byl pořád........zase jsem se rozhlídla po obýváku ale zase sem nikoho nespatřila.........ae potom když sem se otočila zpět na stěnu stín tam nebyl...zmizel...celou dobu co sem potom sem si pořád opakavala že se mi to muselo jen zdát......sama jsem tomu že se mi to zdálo nevěřila........ale čas šel zase dál a já skoro zapoměla............nic takového se asi dva měsíce nedělo jen sem každou noc slíchávala zase zvuky chození a otvírání lednice či koupelnovývh dveří.............Vždycky sem se vyhýbala tomu abych byla doma sama ale eden den sem to prostěmusela vydržet....naši odjeli za bráchou do nemocnice a babičce bylo prý zle tak jsem ji raději neotravovala.......najednou když sem byla v kuchyni sem něco uslyšela rychle sem se sebrala a utíkala do okoje a zahrabala sem se do peřin ....posílala sem mamce smsky kde sou a kdy se vrátí.......ale když mi mamka zavolala zpět a zeptala se mě co se děje tak sem jí všechno řekla....a ona mi zase řekla že se mit o zdálo ta věta : ,,to se ti určitě jen zdálo,, mi pomalu lezla na mozek....................najednou sem ale uslyšela jak ze stolu z obýváku padají časopisy které tak byly roztříděné po celém stole ..................slyšela jsem jak padají najdřív na zem a potom na sedačku a potom hned zase na zem..........věděla sem že máme určitě zavřený všechny okna...a i kdyby venku panovalo naprosté bezvětří...........věděla jsem že se mi to nezdá.....i když sem chtěla abych se prostě jen probudila a všechno bylo v pohodě...............................nic......nejednou všechno utichlo a už zase ty kroky................vůbec sem nevěděla co mám dělat.........ale věděla sem že nemám tolik odvahy abych se tam šla podívat....................naši přijeli a zase sem uslišela onu větu kterou sem tak nesnášla : ,,to se ti jen zdálo,,................řekla jsem že at se teda jdou podívat do obýváku na ty spadaný časopisy .....šla sem s nimi ale když sme tam přišli jako by se nic nestalo..................časopisy byly tam kdy být měli a mě převládl pocit bezmoci........jak jim to mám dokázat.....vždyt sem to slyšela nemohlo se mi to zdát.........prostě sem to věděla............pořád se tam děli divné věci ale já už neměla sílu abych slišela zase že se mi to určitě jen zdálo..................když mi rodiče jednoho dne řekli že se budeme stěhovat....tak sem jásala...........ale moje druhá polovička byla smutná že se budu muset rozloučit s tolika lidmi že je uvidím maximálně o výkendech..........a přišel den a mi prostě odjeli..............nastěhovali jsme se do krásnýho domu v Bystřici nad Pernštejnem............ze začátku sem byla ráda ale neměla sem tak žádný kamarády.....byla jsem prostě taková,.........nedokážu jít za někým koho neznám a začít se s ním jen tak bavit.........jen sem vždycky sledovla děcka na hřišti před domem jak si hrajou na schovku a honí se a scházelo mi to....na ty podivné věci co se děli v Novým Městě sem zapoměla.......................ale jednoho dne to zase začalo jako by mě ty bytosti snad pronásleovali................když sem zpala vzbudilo mě jako kdyby byl někdo nahoře na půdě a dupal tam.......................ale kdo??................naši i brácha spali a moje malinká sestřička by se tam těžko vyškrábala.....................řekla sem si no nic to se mi jen zdálo.....................i když sem věděla že to není pravda................když sme se přestěhovali změnilo se hodně věcí......především si našima................máma mě začala nenávidět ani nevím proč.....táta začal s novou prací a začal se chovat vůči všem hnusně a povíšeně....věčně sem slýchávala jejich hádky..........nemělo to konce.............na hádky sem si ale časem zvikla protože hned po nich začalo usmiřování....................Toho že je máma hnusná i na mě mi bylo užjedno............měla jsem plnou hlavu těch divných zvuků a chtěla už konečně zjistit co to je ale nikdy sem nedostala odvahu..........kdyžu nás v létě spala zuzka postavili sme si na zadní zahradě stan.............................povídali jsme si vtipy , strašidelné historky........a všechno možný najednou sme ale ztichli.......slyšeli jsme přibližovat kroky.................najednou sme slyšli jak někdo buší něčím kovovým o kovovou tyč uprostřed sousedovic zahrady.....potom jsme slyšely jak to nejspíš probudilo sousedku......ta vyšla ven a zavolala : ,,Míšo si to ty,,?? (Míša je její syn) ale odpověd se neozvala....potom jsme slyšely jak de stále nlíže k tomu zvuku...................potom nastalo ticha a už jsme nic neslyšeli................ani jak se sousedka vrátila ani kroky nebo bušení do kovu.......................měli jsme o sousedku strach ale nedokázali jsme se ani pohnout........prostě jsme stuhli....zavolali jsme mobilem mojí mamce at pro nás přijde že máme vážně strach.........................když nás odvedla domů tak jsme uslišeli větu kterou sem já znala až příliš dobře: to se vám určitě jen zdálo,, ...........................Nic sem nenamítala věděla jsem že by to bylo zbytečné......................když sme šli spát zuzka si radši do posele vzala dřevěnou tyč a já měla připravenou skleněnou flašku s nožem........................ráno mi zuzka řekla že ji v noci probudil nějaký vuk..........a žě vyděla skrz naše skleněné dveře něčí obrys a ten pak odešel...........................obě jsme měli strach...................jenže zuzka odjela a já tu zůstala sama..............................pořád slýchávám a vydím divné až hrůzu nahánějící věci...................pořád slýchávávám tu hroznou větu....................pořád mám strach..........ale pořád a pořád získávaá čím dál větší odvahu a také zvědavost...........................
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama